Historie sdružení

Součástí téměř každé vesnice je honitba a k ní patří myslivci. Bylo a je tomu tak i v Želešicích. Do roku 1945 provozovalo „myslivost“ německy mluvící obyvatelstvo, odsunuté v roce 1946. V roce 1945 byla nastolena národní správa – pod vedením gen. Hanáka. Od roku 1946 do října 1948 honitbu obhospodařovali samostatní nájemci p. Josef Chaloupka – učitel zdejší školy a gen. Hanák.
Poté nastalo zlidovění myslivosti na základě „Ďurišova zákonu“  /min.zemědělství/. Byla utvořena „Myslivecká společnost“ s počtem členů 17 – 23 členů.V roce 1963 došlo k dalšímu zlomu – dle nového zákona o myslivosti zanikly honitby, které měly menší výměru než 500 ha – toto se týkalo obce Hajany – jejichž honitba po dohodě byla přičleněna k Želešicím a počet členů se zvýšil na 30. Až do roku 1980 se pohyboval stav členů od 30 – 36.
V r. 1980 se začalo opět manipulovat s honitbami – začaly se tvořit velké celky – některé honitby zanikly – Modřice + Rajhrad a část těchto honiteb dle hranic „silnice, dráha, vodní toky“ byly přiděleny k Želešicím a počet členů se zvýšil na 48. Tento stav trval až do roku 1992 kdy se honitby rozdělily opět dle katastrálních hranic – a Želešice zůstaly zase jen s Hajany s počtem členů 24, který s malými odchylkami trvá dodnes.  
Za trvání mysliveckého sdružení se vystřídalo v tomto sdružení celkem 85 občanů Želešic, Hajan, Přízřenic, Modřic, Popovic, Rajhradu a Brna.V průběhu trvání mysliveckého sdružení jsme byli oceněni různými vyznamenáními, plaketami a diplomy. V r.1954 jsme byli nejlepší honitbou na okrese Brno-venkov. V r.1959 navázalo myslivecké sdružení Družbu s „Polovnickým sdružením Stupava“, která trvá dodnes. Původně jsme začali po myslivecké stránce, pak družba přešla v kamarádství jednotlivých rodin.
 
Pro ilustraci uvádíme jaké byly výřady v historii: 
- r. 1954 – zajíc 800 ks, bažant 780 ks, srnčí 30 ks,králík 6000 ks.
- r. 2006 – zajíc 14 ks, bažant 109 ks, srnčí 28 ks.
- r. 2012 – zajíc 44 ks, bažant 64 ks, srnčí 22 ks, černá zvěř, 7 ks, kuny 19, jezevec 9 ks, lišky 21 ks. 
 
Závěrem lze konstatovat, že myslivost a myslivci se sžili s obcí, že tu žijeme společně, řešíme problémy naše i obecní, snažíme si vycházet vstříc a věřím, že  tomu bude i v budoucnu.